Monika je na pokraji svých sil ve
vztahu, ze kterého dávno vyprchaly i poslední jiskry. Netuší, co
dál dělat se svým životem ani s dospívající dcerou. Proto není
divu, že nadšeně sáhne po nabídce odcestovat s manželem na
několik měsíců do Jížní Koreje. Přestože ale počítala se
záchranou vztahu, v Asii věci naberou rychlé otáčky a v příčce
Moničiných priorit se na první místo dostává neznámý muž,
kterého zde potkala.
Není ovšem jedinou hrdinkou
potýkající se s problémy s láskou. Paní Song je zvyklá
sledovat hodiový hotel na příkaz svého zachránce. Kamila, které
dělá problém navázání vážného vztahu a slečna Lee, která
už si přeje se konečně usadit.
Osudy všech se promíchají v Koreji,
zemi věčných her a špionáží.
Abych byla upřímná, k českým
autorům a autorkám se stavím většinou pesimisticky, nejspíše
proto, že jsem od nich ještě nic dobrého nečetla (pokud
samozřejmě nepočítám takové výjimky jako jsou Kotletovo
Bratrstvo krve a Kopřivův Asfalt) a jsem toho názoru, že naši
autoři nemají takovou možnost rozvíjet své schopnosti jako
například v USA. Nicméně Markéta Hejkalová mě příjemně
překvapila se svým románem Rudé paprsky severního slunce, od
kterého jsem rozhodně dostala víc, než jsem očekávala.
Na začátek je ovšem nutné říci,
že (alespoň mně) velké množství postav již v prvních
kapitolách knihy dělá v hlavě zmatek. Nejednou se mi stalo, že
jsem musela listovat o několik stránek zpět, aby mi došlo, s kým
že to mám v té chvíli čest. Nicméně po cca padesáti stránkách
si již lze postavy zapamatovat, protože například Monika jediná
má své kapitoly v ich formě, Slečnu Lee poznáte podle profesora
atd.
Ačkoliv je v anotaci prezentována
jako hlavní hrdinka Monika, přijde mi, že v knize má spíše
vedlejší roli. Z mého pohledu se nejvíce na stránkách
vyskytoval spíše její manžel Michal, popřípadě profesor Park.
Další věc ohledně anotace –
nečtěte ji. Přijde mi, že vyzrazuje až moc děje, já osobně
bych asi měla při čtení lepší pocit, kdybych se na ni
nekoukala.
Kdo by při tématu špionáže a
Severní Koreje čekal román složitý na čtení, plný zbytečných
odboček, ten by se pletl. Rudé paprsky severního slunce je
příjemná oddechovka, ve které se kombinuje jak otázka milostných
vztahů tak stav mezi Severní a Jížní Korejí. Jistě, kniha by
šla pojmout odborněji, v tom případě by se ale vytratily ony
vztahové okamžiky, které jí dodávají uklidňující nádech,
díky kterému po knize sáhnete ikdyž jste unavení a na nic nemáte
náladu.
Jediná věc, kterou bych na knize
změnila, je možná jen obálka. Myslím tu pod přebalem. Vzbudila
ve mně dojem, že čtu nějakou drsnější Steelovou a pohledy lidí
ve vlaku byly také velmi zajímavé.
Nicméně Rudé paprsky
severního slunce je jeden z nejlepších thrillerových románů,
které jsem kdy četla. Jakmile jsem ho otevřela, musela jsem číst
až do ranních hodin (což nebylo moc dobré pro mé závěrečné
písemky). Hejkalová skvěle kombinuje citové pobláznění se
špionáží a ukázkou prostředků propagandy. Její postavy jsou
sympatické, lidské. Nemám žádné výtky, tuhle knihu jsem si
prostě zamilovala a od autorky si rozhodně ještě nějaké romány pořídím.
9/10
Autorka: Markéta Hejkalová
Nakladatelství: Hejkal
Počet stran: 216
Vazba: pevná s přebalem
Moc děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.
Další knihy na www.hejkal.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat