neděle 26. června 2016

Rudé paprsky severního slunce

Monika je na pokraji svých sil ve vztahu, ze kterého dávno vyprchaly i poslední jiskry. Netuší, co dál dělat se svým životem ani s dospívající dcerou. Proto není divu, že nadšeně sáhne po nabídce odcestovat s manželem na několik měsíců do Jížní Koreje. Přestože ale počítala se záchranou vztahu, v Asii věci naberou rychlé otáčky a v příčce Moničiných priorit se na první místo dostává neznámý muž, kterého zde potkala.
Není ovšem jedinou hrdinkou potýkající se s problémy s láskou. Paní Song je zvyklá sledovat hodiový hotel na příkaz svého zachránce. Kamila, které dělá problém navázání vážného vztahu a slečna Lee, která už si přeje se konečně usadit.

Osudy všech se promíchají v Koreji, zemi věčných her a špionáží.


Abych byla upřímná, k českým autorům a autorkám se stavím většinou pesimisticky, nejspíše proto, že jsem od nich ještě nic dobrého nečetla (pokud samozřejmě nepočítám takové výjimky jako jsou Kotletovo Bratrstvo krve a Kopřivův Asfalt) a jsem toho názoru, že naši autoři nemají takovou možnost rozvíjet své schopnosti jako například v USA. Nicméně Markéta Hejkalová mě příjemně překvapila se svým románem Rudé paprsky severního slunce, od kterého jsem rozhodně dostala víc, než jsem očekávala.



Na začátek je ovšem nutné říci, že (alespoň mně) velké množství postav již v prvních kapitolách knihy dělá v hlavě zmatek. Nejednou se mi stalo, že jsem musela listovat o několik stránek zpět, aby mi došlo, s kým že to mám v té chvíli čest. Nicméně po cca padesáti stránkách si již lze postavy zapamatovat, protože například Monika jediná má své kapitoly v ich formě, Slečnu Lee poznáte podle profesora atd.

Ačkoliv je v anotaci prezentována jako hlavní hrdinka Monika, přijde mi, že v knize má spíše vedlejší roli. Z mého pohledu se nejvíce na stránkách vyskytoval spíše její manžel Michal, popřípadě profesor Park.



Další věc ohledně anotace – nečtěte ji. Přijde mi, že vyzrazuje až moc děje, já osobně bych asi měla při čtení lepší pocit, kdybych se na ni nekoukala.

Kdo by při tématu špionáže a Severní Koreje čekal román složitý na čtení, plný zbytečných odboček, ten by se pletl. Rudé paprsky severního slunce je příjemná oddechovka, ve které se kombinuje jak otázka milostných vztahů tak stav mezi Severní a Jížní Korejí. Jistě, kniha by šla pojmout odborněji, v tom případě by se ale vytratily ony vztahové okamžiky, které jí dodávají uklidňující nádech, díky kterému po knize sáhnete ikdyž jste unavení a na nic nemáte náladu.

Jediná věc, kterou bych na knize změnila, je možná jen obálka. Myslím tu pod přebalem. Vzbudila ve mně dojem, že čtu nějakou drsnější Steelovou a pohledy lidí ve vlaku byly také velmi zajímavé. 



Nicméně Rudé paprsky severního slunce je jeden z nejlepších thrillerových románů, které jsem kdy četla. Jakmile jsem ho otevřela, musela jsem číst až do ranních hodin (což nebylo moc dobré pro mé závěrečné písemky). Hejkalová skvěle kombinuje citové pobláznění se špionáží a ukázkou prostředků propagandy. Její postavy jsou sympatické, lidské. Nemám žádné výtky, tuhle knihu jsem si prostě zamilovala a od autorky si rozhodně ještě nějaké romány pořídím.

9/10
Autorka: Markéta Hejkalová
Nakladatelství: Hejkal
Počet stran: 216
Vazba: pevná s přebalem

Moc děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.
Další knihy na www.hejkal.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat