Z anotace a mírného nastínění děje mi v mysli vyskočila
představa tmavého děsivého thrilleru, od kterého se nebudu moci
odtrhnout. Ve skutečnosti je pravda jen druhá část věty.
Sběratel navzdory svému tématu nepojednává o úchylném starém
muži, který je rozhodnut zprznit nevinnou dívku. První část je
z jeho pohledu a namísto očekávaného zhnusení vzbuzuje i mírný
soucit nad jeho nešťastnou láskou. John Fowles přinutí čtenáře ke
stotožnění s vypravěčem a ti začnou věřit, že by se do něj
mohla opravdu zamilovat, když přichází prudké probuzení v další
části knihy nahlédnutím do jejího deníku, kde se vše začne
jevit v novém světle.
Možná že jsem byl až příliš tvrdý,
že jsem to trochu přehnal. Ale člověk musí být opatrný. O víkendech,
například, byl kolem domu mnohem větší provoz. Když se vydařila neděle
projíždělo tudy auro každých pět minut. Často řidiči zpomalili, když
jeli kolem Fosters, někteří i zacouvali zpátky, aby se mohli podívat na
dům ještě jednou, a někdy měli dokonce tu drzost, že prostrčili aparát
mřížemi v hlavní brance, aby si ho mohli vyfotografovat. A tak o
víkendech jsem jí nikdy nedovolil vyjít ven z její místnosti.
Jenže tady nastal menší kámen úrazu. Přestože s Frederickovým
úhlem pohledu na věci jsem neměla problém, Miranda byla nesmírně
povrchní a protivná. Zatímco se ke svému vězniteli chovala mile
a úslužně, ve skutečnosti byla plná zlobi a pýchy. Její první
emoce je naprosto pochopitelná, vzhledem k tomu, že ji unesl, ale i
tak to byla postava, které prostě nejde litovat.
Ikdyž první část knihy byla skvělá a nešlo se od ní utrhnout,
ta Mirandina se vlekla, protože byla jenom přepis událostí z
jejího pohledu. Stejně se ale našlo pár zajímavých obratů,
které její pocity ukázalo v pravém světle.
Nemohla jsem si pomoct, abych při čtení neporovnávala Mága a
Sběratele. Z menší části za to možná může i to, že si jsou
docela podobní. Kromě počtu stran, děje a postav v nich nevidím
moc rozdílů; oba jsou hlavně o lidské psychice v nečekaných
situacích a oba mají dobré rozuzlení.
Stejně bych si ale nemohla vybrat, která z nich je lepší. John
Fowles svým stylem psaní a schopností popsat to, co mnohdy popsat
ani nejde vyvedl na vrchol knihy, které by od jiných autorů
nestály za nic.
Sběratel i přes své děsivé téma není nic, u čeho byste se
báli. Jistě, hlavní hrdina nahání hrůzu svou jednoduchostí,
kterou jsme všichni zvyklí podceňovat, ale jeho povaha je spíše
neutrální, nejde o něm říct, že je vyloženě zlý, spíš je
jako dítě, které chce svou oblíbenou hračku.
Ne každému styl Johna Fowla sedne, stejně jako téma, ale mě na
Sběrateli velmi zaujala jak hlavní postava tak děj. Sice jsem
věděl jak kniha dopadne zhruba od poloviny, ale rozhodně mi to
dojem nezkazilo, jen jsem prostě nebyla překvapená.
Nakladatelství: Kniha Zlín
Počet stran: 301
8/10
Děkuji nakladatelství Kniha Zlín za poskytnutí eknihy na recenzi.
Knihu Sběratel můžete zakoupit zde
Žádné komentáře:
Okomentovat